Bojím se o své dítě. A možná ho tím ztrácím

Bojím se o svoje dítě.

Je tak zranitelné. Tak citlivé.

Děsí mě, že mu někdo ublíží.

Snažím se ho chránit, připravit na život… Ale čím je větší, tím je to těžší.

Sociální sítě. Videohry. Sladkosti.

Musím to pořád hlídat - jinak bude průšvih.

Jenže… Najednou si připadám spíš jako policajt než jako máma.

Pořád něco kontroluju. Zakazuju. Hlídám.

A to hezké mezi námi… jako by se ztrácelo.

Jsem z toho unavená.

Chtěla bych si s ním povídat.

Hrát si. Jen tak být spolu.

Ale místo toho spolu často bojujeme.

Ztrácíme se navzájem?
Půjde to ještě napravit?

Není mi v tom dobře.

Znáte ten pocit?

Je to místo plné pochybností, tlaku a viny.

Rodičovské pasti, které nás vyčerpávají.

„Nejsem dost dobrá máma.“

„Udělala jsem chyby.“

„Měla jsem to udělat jinak.“

„Je to moje zodpovědnost.“

A tak se více snažíme, hlídáme, vysvětlujeme a ono to vůbec nefunguje

Je jedno, jestli máte miminko nebo puberťáka.

Jak přestat dítě kontrolovat a začít mu více důvěřovat?

Pojďte začít vnímat vaše dítě očima důvěry místo strachu.

Místo jeho zranitelnosti vidět jeho sílu, to všechno co umí, co dokáže.

Když to v něm dokážete vidět vy, začne to samo u sebe vnímat také.

A stane je krásná a důležitá věc

Vaše pozornost místo problému vyživuje to pevné nádherné a silné místo, o které se vaše dítě může samo v sobě opřít.

Z tohoto místa si nenechá líbit, když mu někdo ubližuje.
Z tohoto místa se postaví za sebe, nastaví si hranice,...

Tohle se nestane přes noc

Není to instantní řešení , které stačí smíchat s vodou, vypít a hotovo. Je to cesta Je to spousta malinkých střípků, které dohromady tvoří mozaiku. Všímat si u dítěte i u sebe co se daří, s kým je vám hezky, co vám dělá radost.

"Díky, že jsi přišel včas."

"Mám radost, jak sis to dokázala domluvit."

"Tohle pro Tebe muselo být těžký, ale zvládla jsi to úžasně."

Všímejte si toho, co funguje

Začněte u sebe, učte se to společně.

Často je velký rozdíl mezi tím, co dětem říkáme a co sami žijeme. Jak reagujeme, když uděláme chybu, jak si držíme hranice,...

Možná si říkáte, že už je pozdě, že vaše dítě je už velké a nedá se s tím nic dělat.

Možná si vyčítáte, že jste udělali spoustu chyb.

Na výchovu dětí nedostaneme žádný manuál, jak být dobrým rodičem. I kdyby takový byl, tak nebude platit na všechny děti a nejspíš by každý den měl aktualizaci a to by stejně nikdo nestíhal nastudovat.

Jako rodiče děláme spoustu chyb.

Ale to, co je mnohem důležitější a vy to často nevidíte je to, že vaše děti:

• cítí, že jsou milované,

• vidíte je,

• vnímají, že nám na nich záleží,

• se s vámi cítí v bezpečí.

A to má obrovskou váhu. Často mnohem větší, než si myslíme.

Sama to moc dobře znám.

Jak moc jste toto zažívali vy jako děti?