Taky se vám teď každé ráno svírá žaludek při pomyšlení, jak to dneska ve školce zase bude? „Mami, já nechci do školky. A proč tam musím?“ Děťátko pláče, drží se nás jako klíště. Celým tělem cítíme, jak se třese pláčem a rve nám to srdce.

Co teď? Kdo poradí? Snažíme se v sobě najít odpověď a hlavou víří spousta myšlenek a názorů tatínků, babiček, kamarádek… „Už je velký, nemůže být pořád s tebou.“ „Má tři roky, tak šup do školky, však on si tam zvykne. My jsme to taky zvládli! Ty všechno moc řešíš.“ A paní učitelka k tomu zkušeně dodává: „Dejte mi ho. Bude brečet jen chvíli. My víme, jak to zvládnout, a už běžte!“ a trhá toho plačícího drobka z naší náruče. V tuhle chvíli už pláče i maminka…

Tyhle pocity moc dobře znám

Letos máme nástup do školky se třetím dítkem a toto jediné se velmi těší a odchody jsou v pohodě. Zato u těch dvou starších to bylo přesně jako v úvodu (tedy kromě odtrhávání plačícího človíčka paní učitelkou –  zůstala jsem s nimi dokud potřebovaly).

V šatničce potkávám maminky, které stojí před stejnou otázkou: „A proč musím do školky?“ Objímají plačícího človíčka a v duchu nebo nahlas se ptají: „Co mám udělat? Co mu mám říct?“ Věřím, že uvnitř cítí velký zmatek a nejistotu. Zoufale touží zaslechnout hlas, který by jim s jistou sdělil správné řešení. Namísto toho mají v hlavě jen vír hlasů.

Dobrá zpráva :o)

Ten moudrý hlas, který ví, máme přece v sobě! Naši vnitřní moudrost, intuici, … Jen ji možná v tu chvíli nedokážeme přes neklidné myšlenky a rozbouřené emoce vnímat.

Já si představuji, jako by někde v nás byla studánka se zářivou hladící vodou. Možná je právě ukrytá pod haraburdím myšlenek, prachem strachu a pavučinami sebevýčitek: Jaká já jsem to vlastně máma?

SOS

Jako první pomoc v jakékoliv náročné situaci pomáhá přijetí. Nádech a výdech …  a prostě si v duchu říct: „Přijímám, že moje dítě do školky nechce. Přijímám, že nevím, co s tím. Přijímám, že i přes velikou přípravu to nefunguje.“ K čemu je to dobré? Přijetí vnese do situace uvolnění, zklidní emoce. Ubude „haraburdí“ a „prachu“ a možná už jen díky tomu se situace stane jasnější.

Jak se s tou zářící moudrostí v nás spojit?

Jednoduše se s ní setkávat. O samotě :o) Myslím, že samota je pro nás maminky moc důležitá. Celý den reagujeme, odpovídáme, staráme se o druhé… až zapomeneme vnímat samy sebe.

Že máte malé děti a nemůžete se jen tak sbalit a jít si někam „do samoty“? To já přece vím. :o) Ale i tak to jde. Stačí pár minut za den. Najít si čas na setkání se sebou. Třeba 20 minut. To se přece dá.

  • Když vaše dítko v poledne spí.
  • Večer, po uložení dětí.
  • Ráno vstát o půl hodinky dřív a užít si čas pro sebe. Začít den klidná a vyladěná. :o)

Každá máme jiný režim a podmínky, ale věřím, že to určitě možné je.

Dobře, čas by tedy byl. A co s ním? Co dělat?

Možností je velmi mnoho. Já si svoji samotu ráda užívám s pastelkami, tužkou a papírem.

Můžete si udělat čaj, dopřát příjemnou vůni, zabalit se do deky, zapálit si svíčku… vzít pastelky, tužku a papír a začít malovat nebo psát to, co vás zrovna napadne. Bez záměru. Jen nechat pastelky nebo tužku klouzat po papíře.

Nastane čarovná chvíle zastavení se a vaše zářící studánka bude nacházet cestu skrz všechny ty pavučiny a haraburdí k vám. :o) Postupně je začne rozpouštět     a vy budete cítit mnohem více klidu, jistoty a napojení na sebe. Najednou se budou věci zdát jasnější a zřejmější. Nebude třeba zoufale hledat rady venku, protože odpovědi budete cítit uvnitř. A to je krása a veliká úleva. :o)

Možná je to pro vás zatím nezvyklé, jen tak něco malovat nebo psát.

Taky jsem se to ze začátku chvíli učila ( a učím se vlastně stále :o)). Při malování mi pomohlo nejprve vybarvovat „relaxační“ omalovánky. Třeba mandaly, ty mám moc ráda. Můžete si je stáhnout z internetu. Potom stačí už jen brát pastelky bez přemýšlení do ruky a nechat se vést barvami.

A psaní? Můžete si třeba říct, že popíšete 1 stránku A4 čímkoliv, co vám zrovna běží hlavou. Více v knize Umělcova cesta (autorka Julia Cameron). Ze začátku bude psaní možná trošku kostrbaté, ale časem člověk žasne, jaké zajímavé emoce a myšlenky se derou ven. :o) Nikdo to číst nemusí. Píšete jen pro sebe.

Oboje (malování i psaní) je krásná cesta, jak:

♥  najít cestu k sobě,

♥  dát průchod emocím, které jinak vyletí třeba křikem na děti, když je jich v nás už nashromážděno příliš,

♥  získat více klidu a vnitřní jistoty,

♥  začít rozumět více sobě i dětem,

♥  mít lepší pocit ze sebe – mámy.

Zkuste to a uvidíte. :o)

Potřebujete rychlou pomoc s nástupem do školky?

Můžete přizvat esenciální oleje. Jsou to velmi moudří a laskaví průvodci. Síla čisté přírody, kterou si můžeme s každou kapičkou dopřát.

Pro co nejhladší proplutí rozbouřenými emocemi se nejlépe hodí >>> Balance (Rovnováha). Taky kapeme před odchodem do školky. :o)

Pomůže vám:

♥  vyladit emoce do rovnováhy (dětí i maminek),

♥  rozpustit strach,

♥  proplout změnami s větší lehkostí,

♥  najít cestu k vaší vnitřní moudrosti,

♥  být klidnější a vyrovnanější, méně se zlobit a křičet (znám to, taky jsem máma :o)).

 

 

 

 


Pro vyladění emoční rovnováhy nám stačí 1–2 kapičky denně (třeba ráno před odchodem a večer na spaní) nebo na noc  >>> do difuzéru (5 kapek).  15ml lahvička obsahuje cca 375 kapek a vydrží vám velmi dlouho.

 

Nemáte zatím zkušenost s používáním esenciálních olejů ?

>>>Klidně mi napište nebo si >>> zdarma stáhněte e-book, ve kterém jsem pro vás vše přehledně sepsala. S dětmi je používáme každý den :o)


Ze srdce vám přeji, ať slzy brzy vystřídá úsměv a můžete se těšit z dalšího úspěšně zvládnutého kroku na cestě s vaším dítkem. 

 

E-book zdarma

Zkušenosti s každodenním používáním esenciálních olejů jsem pro vás sepsala do přehledného ebooku.

Najdete v něm pomoc při rýmě, nespavosti, návody na voňavé tvoření i mazání na odřená kolínka.