moje cesta

Jsem nezdolný optimista a vždy se snažím najít řešení. Věřím, že všechno se dá nahlížet z více stran a sami si vybíráme, kterou chceme vidět.

… ráda se dívám, tvořím, fotím, cestuji, zahradničím… Miluji rostliny ve všech podobách (to jste si už asi všimli i zde na webu :o))

  • Ráda naslouchám tomu, co je mezi řádky nebo za vyřčenými slovy.
  • Věřím, že každé setkání, stonání, událost, … nám přináší důležitou zprávu, informaci.
  • Baví mě objevovat poselství situací, které na první pohled vypadají nepříjemně, komplikovaně, nešťastně.
  • Učím se vnímat zázraky, které jsou každý den všude kolem nás.
  • Hledám svoji vlastní cestu.

Před více než osmi lety jsem se stala maminkou. Naplnila se má obrovská touha a narodilo se naše první děťátko. Byla jsem odhodlaná stát se skvělou mámou. Hltala jsem spousty knížek o výchově, péči o miminko, zdravém stravování…

A postupně jsem si začala uvědomovat, že přes velikou touhu a lásku, jsem začala to své malinké vysněné děťátko, a péči o něj, často vnímat jako ten těžký balvan, se kterým si vůbec nevím rady. Na pozadí všech každodenních zázraků s rostoucím človíčkem jsem cítila lítost, zklamání a bezradnost… a rozhodla se najít z toho cestu ven :o)

A tak jsem se vydala na cestu objevování pokladů :o) K prvnímu děťátku přibyly další dvě a tak mě mou cestou provází tři malí velcí učitelé spolu s mým úžasným mužem.

Už několik let tedy procházím velmi intenzivním denním tréninkem ušitým mně přímo na míru. Občas je toto každodenní studium trošku náročnější, i přesto jsem šťastná, že je mám. :o)

Ráda bych  vám pověděla ještě po pokladech

O úžasných darech, které můžeme objevit skrze situace, které na první pohled mohou vypadat jako nepříjemnost nebo komplikace.

Byl jednou jeden človíček  a na jeho cestě se objevil balvan. Človíčkovi se to vůbec nelíbilo. Na balvan se zlobil, nadával mu a cítil to jako velkou nespravedlnost. Proč zrovna jemu přišel do cesty tak protivný balvan? A tak se rozhodl, že ho odvalí. Stálo ho to spoustu sil. Stále ho tlačil před sebou. Nic. Balvan se ani nepohnul.

Najednou človíčka napadlo, že zkusí přestat bojovat, když to stejně nikam nevede a trochu ho prozkoumá. Namísto bušení se kamene jen dotkl, obešel ho … Po chvíli se rozzářil. V tom novém pohledu objevil, jak krásný jeho balvan může být a už mu nepřipadal tak nesnesitelný. Cítil velkou úlevu. Pomalu začal rozumět poselství, které mu balvan přináší. Cesta, kterou se ubíral ho nevedla správným směrem.

Balvan ho nechtěl trápit, ale chránit.

Najednou mu to začalo být jasné.  Namísto zloby a nespravedlnosti cítil vděčnost a klid. Objevil totiž poklad, který mu jeho balvan přináší.

A tak jsem se vydala na cestu objevování pokladů :o)  Vím, že dělám chyby. Snažím se je napravit místo výčitek, že jsem špatná máma, špatný člověk….

Daří se mi věci nechat víc plynout než řídit. Cítím klid a vyrovnanost, které pro mě nebyly vždy samozřejmé. Pro někoho to mohou být maličkosti. Pro mne jsou to úžasné dary, za které jsem moc vděčná.

Přesně v tomto duchu je i tato písnička od Trabandu.

 

Ráda pomohu i vám najít poselství vašich balvanů. Jedno zda to jsou zdravotní potíže, strach nebo bezradnost. Všichni tito poslové přichází do vašeho života s důležitou zprávou:

Je potřeba jít jinudy nebo jinak. Tato cesta Ti ubližuje.

Když člověk neví kudy dál, tak je dobré:

  • se zastavit podívat z jiného úhlu,
  • otevřít se naslouchání,
  • přizvat někoho na pomoc.

S partou úžasných pomocníků ráda pomohu prozářit více radosti a lehkosti i ve vašem životě.